Výšlap na Radhošť

Výšlap mládeže opavského děkanátu na Radhošť

Byla jednou taková obyčejně neobyčejná sobota 8. května brzy ráno. Slunko se sotva vyšplhalo nad obzor a bezmála 50 mládežníků z opavského děkanátu včetně o. Bartka se budí-tentokrát bez větší námahy- do krásného májového rána. Všechny spojuje jedno, chtějí zdolat beskydskou horu Radhošť. Teď už jenom nezapomenout dobrou náladu a hurá na autobus. Společně jsme se pomodlili a dál už sledovali ubíhající lány rozličných barev. Co nevidět se před námi začaly rozprostírat Beskydy. A přijeli jsme do Frenštátu pod Radhoštěm. V místním kostelíku jsme vyslechli zajímavou historii tohoto posvátného místa a Bohu jsme předložili své úmysly se kterými putujeme. Rozloučili jsme se s místním panem farářem a už jsme opět seděli v autobuse. Než bys řekl švec, vystupovali jsme v Trojanovicích-pomyslné startovní čáry našeho výšlapu. Ještě si každý podepsat svou visačku, poslechnout si krátký úryvek z Písma a mohli jsme vyrazit.

Cesta byla suchá, místy mokrá. Nad námi se mužně přímily buky a smrky a my pomalu ale jistě stoupali výš a výš. ,,Ještě 500 m a jsme na Pustevnách“: upozornila nás značka. A zanedlouho nás už vítaly valašské dřevěnice, dřevěná zvonička a Jurkovičovy lidové stavby: Pústevňa, Libušín a Maměnka. Po dostatečném doplnění energie se pokračovalo dále až k soše Radegasta-pohanského boha úrody. Nesměla chybět společná fotka a putovalo se k našemu cíli-ke kapličce. Už z dáli nás vítalo sousoší Cyrila a Metoděje. A jen co jsme všichni došli, Anežka se ujala kytary a po kopci se linul zpěv-to jsme nacvičovali písničky na mši sv. Pomalu se začal zvedat vítr, mraky se hrozivě kupily na sebe, nebe se zatáhlo a spustil se déšť. Ale to už jsme seděli v kapličce a poslouchali místního nadšeného ,,valašského dědu“, který nás seznámil s bohatou historií této kapličky. Za vše mluvil nápis před hlavními dveřmi: ,,Valaši sobě“. Poté následovala blesková příprava na mši sv. To by člověk nevěřil, co všecko se do takového batohu o. Bartka vejde :). Ještě obléci albu, štolu, převázat cingulem a mše sv. může začít. ,,Rozžíhá Maria svíce v nás, temnotou s Marií projdem snáz...“: rozléhalo se kapličkou. Opět jsme si připomněli úryvek z Písma, který nás od rána provázel: ,,...vzal Petra, Jakuba a Jana a vystoupil s nimi na horu, aby byli sami...“ V přímluvách jsme prosili za ty, se kterými se každodenně setkáváme. Nakonec jsme si z plna hrdla zaspívali: ,,Matka moja laskavá ja ťa milujem, svoje srdce mladé tebe darujem.“:) Po mši sv. nás čekala chtě nechtě cesta zpátky dolů opět přes Pustevny. Naposledy jsme se pokochali valašskou přírodou a následovala cesta na autobus. Většina se projela až do Trojanovic na půjčených koloběžkách. Menšina zvolila cestu po svých a určitě nelitovala. Okolo 17 hod. odpoledne se výlet začal schylovat ke svému závěru. Poslední ohlédnutí do korun stromů, nástup do autobusu a už si to řítíme domů. ,,Nezmokli jsme, už jsme tu, už jsme tady!“

A tak jako slunce natahovalo svůj paprsek ke každému kopci a lesnímu porostu na něm, tak i Bůh se ke každému z nás sklání a posílá nám svůj paprsek-paprsek víry, naděje, lásky a milosrdenství- a ten si nemáme nechávat pro sebe, ale rozdávat kolem sebe dál a dál.:)